Chronické srdeční selhání: jeho diagnostika a léčba v současnosti
Souhrn
Chronické srdeční selhání zůstává i nadále jediným kardiovaskulárním onemocněním se stále se zvyšujícím počtem hospitalizací, které trvale odčerpává zdravotnické finanční prostředky. Prevalence chronického srdečního selhání se zvyšuje s prodlužující se délkou života, přičemž u starší části populace převažuje diastolické srdeční selhání. V prevenci nových případů dysfunkce levé komory hraje zcela zásadní úlohu primární prevence rozvoje ischemické choroby srdeční a ovlivňování rizikových faktorů razantní kontrolou krevního tlaku. Optimální léčba chronického srdečního selhání zahrnuje identifikaci a korekci potenciálně reverzibilních spouštěcích faktorů, titraci farmakoterapie až na cílovou dávku a léčbu formou hospitalizace pro dekompenzaci. K vyhledávání nemocných se zvýšeným rizikem progrese srdečního selhání a náhlé srdeční smrti, u nichž může být přínosná profylaktická implantace kardioverteru-defibrilátoru bez srdeční resynchronizační terapie nebo s jejím použitím, běžně slouží etiologický fenotyp, tedy absolutní snížení ejekční frakce levé komory a rozšíření komplexu QRS prokázané elektrokardiograficky. Nemocní s progresí do pokročilých stadií onemocnění přes zavedení optimální tradiční farmakoterapie i přístrojové léčby mohou představovat kandidáty pro zahájení léčby zaměřené na hemodynamiku, jako je použití centrifugální pumpy k podpoře funkce levé komory; ve vybraných případech je nutno tyto pacienty zařadit na seznam kandidátů transplantace.
Summary
Chronic heart failure (CHF) remains the only cardiovascular disease with an increasing hospitalization burden and an ongoing drain on health care expenditures. The prevalence of CHF increases with advancing life span, with diastolic heart failure predominating in the elderly population. Primary prevention of coronary artery disease and risk factor management via aggressive blood pressure control are central in preventing new occurrences of left ventricular dysfunction. Optimal therapy for CHF involves identifi cation and correction of potentially reversible precipitants, target-dose titration of medical therapy, and management of hospitalizations for decompensation. The etiological phenotype, absolute decrease in left ventricular ejection fraction and a widening of QRS duration on electrocardiography, is commonly used to identify patients at increased risk of progression of heart failure and sudden death who may benefi t from prophylactic implantable cardioverter-defibrillator placement with or without cardiac resynchronization therapy. Patients who transition to advanced stages of disease despite optimal traditional medical and device therapy may be candidates for hemodynamically directed approaches such as a left ventricular assist device; in selected cases, listing for cardiac transplant may be warranted.
Plnou verzi naleznete v časopisu Medicína po promoci číslo 4/2010 str.50 _________________________________________________________________________________________________________________
Zdroj: Medicína po promoci