Českou transplantační medicínu čeká nové období

Česká transplantační medicína se pohybuje kvantitou i kvalitou poskytovaných služeb u většiny orgánů nad průměrem evropských zemí, a to především díky vysokému úsilí členů transplantologické komunity.

„Česká republika si musí udržet dosavadní vysokou úroveň své transplantační medicíny a rozšířit počet zdravotnických zařízení, jež se na ní budou aktivně podílet. Prioritou musí být výchova a vzdělávání zdravotnických pracovníků, snaha o efektivnější využívání dostupných zdrojů a v neposlední řadě posílení zahraniční spolupráce na všech úrovních,“ říká ministryně zdravotnictví Mgr. Dana Jurásková, Ph.D.

Na aktivity související s Národním akčním plánem darování orgánů a transplantací půjde podle ministryně v letech 2010 až 2012 celkem 25,8 milionu a v letech 2013 až 2015 dalších 21,6 milionu korun. Ministerstvo počítá také s mediální kampaní.

Předkládaný národní akční plán má podle prof. MUDr. Ondřeje Viklického, CSc., přednosty Kliniky nefrologie Transplantcentra pražského IKEM potenciál zvýšit mezi zdravotníky povědomí o transplantační problematice ve zdravotnických zařízeních v jednotlivých regionech a tím i dostupnost transplantací díky zvýšenému počtu darovaných orgánů. To by mělo přispět nejen ke zlepšení kvality života chronicky nemocných, ale ve svém důsledku i úspoře finančních prostředků.

„Pokud v současnosti ročně provedeme např. průměrně 350 transplantací ledvin, ale díky uvažovaným změnám by jejich počet stoupl na 500, ubude 150 nemocných vyžadujících dialyzační péči. Rezervy přitom nemáme jen v otázce získávání orgánů, ale také v nedostatečném indikování vhodných kandidátů transplantace na čekací listiny.

Všeobecně uznávané statistiky hovoří o tom, že zhruba 20 % pacientů v terminálním stadiu selhání ledvin by mělo být zařazeno na čekací listinu jako kandidáti transplantace. Skutečnost je taková, že v Česku je k transplantaci indikováno pouze 9,5 % těchto pacientů,“ upozorňuje prof. Viklický.

Tento rozdíl nelze podle odborníků vysvětlit pouze faktem, že v dialyzačním programu jsou v porovnání se srovnatelnými zeměmi zařazeni starší nemocní, kteří nemohou transplantaci podstoupit. „Naše doporučení hovoří dokonce o tom, že pokud to lze, pacientovi se selhávajícími ledvinami by měla být primárně nabídnuta transplantace a teprve poté některá z dialyzačních metod. Víme totiž, že délka přežití těchto nemocných je u transplantovaných dvojnásobná v porovnání s prováděním dialýzy,“ doplňuje prof. Viklický. Ilustrují to data z registrů, podle nichž nemocní ve věku 65 let přežívají na dialýze průměrně tři a půl roku, kdežto po transplantaci ledviny sedm let.

Nedostatečný je však i počet čekatelů na transplantaci některých dalších orgánů – jater, plic atd. Zde je však podle prof. Viklického často důvodem skutečnost, že u nemocného se očekává infaustní prognóza a o možnosti transplantace neuvažuje ani pacient, ani jeho příbuzní a často bohužel ani ošetřující lékař. Z toho vyplývá, že dostupnost transplantace orgánů v ČR pravděpodobně není taková, jaká by být mohla, a to především pro nedostatečné povědomí lékařské veřejnosti. Pokud by se zvýšil počet lidí na čekacích listinách, zvýšil by se i tlak na hledání rezerv v zajišťování dostatečného počtu dárců.

Součástí Národního akčního plánu je zejména Národní dárcovský program, legislativní opatření a zahraniční spolupráce. Na tyto a další aktivity bude pro období 2010 až 2012 vyčleněno celkem 25,8 milionu korun a pro roky 2013 až 2015 dalších 21,6 milionu korun. Důležitou součástí akčního plánu je rovněž vzdělávání v oblasti transplantační medicíny pro management zdravotnických zařízení. Dalšími adresáty vzdělávacích programů budou lékaři a nelékařští zdravotničtí pracovníci na odděleních JIP a ARO.

Konzultanti pomohou zvýšit počet darovaných orgánů

Důležitou novinkou, kterou přináší Národní akční plán a potažmo Národní dárcovský program je zařazení transplantačních konzultantů do dárcovských nemocnic. Podle představ ministerstva by jich celkem mělo být v Česku asi 70.

„Aby měl systém transplantačních konzultantů smysl, museli by pracovat i v menších nemocnicích, které mají anesteziologické oddělení, protože více než polovinu orgánů získáme ze zdravotnických zařízení, jež vytypují ročně jednoho či dva dárce.

Ve velké fakultní nemocnici se dá předpokládat plný úvazek těchto konzultantů, v regionech budou konzultanti pracovat na částečný úvazek. V tomto ohledu náš systém kopíruje zkušenosti ze Španělska, které se v Evropě pyšní prvním místem v počtu dárců,“ říká prof. Viklický.

Pro další rozvoj české transplantační medicíny je důležité i zapojení do mezinárodních struktur a projektů a zvýšení aktivity v oblasti mezinárodní výměny. „Mezinárodní výměna orgánů k transplantacím je dosud využívána ve velmi zanedbatelném rozsahu. Přitom je to však způsob, jak výrazně zkrátit čekací doby na transplantaci orgánů zejména u dětí, pacientů se specifickými chorobami, urgentních čekatelů atd.,“ upozorňuje Dana Jurásková.

S tím souhlasí i prof. Viklický: „Výhody takové spolupráce spočívají především v tom, že by bylo pro daného pacienta možno včas najít vhodný orgán a také by bylo možné vybrat orgán imunologicky co nejvhodnější, v každém případě z toho nemocní budou profitovat.“

V současné době je registrováno kolem 700 čekatelů na transplantaci. Čekací doba výrazně závisí na tom, zda je k dispozici vhodný dárce, a je nemožné ji předem odhadnout. Může se pohybovat od několika dnů po několik let. Například průměrná čekací doba na transplantaci ledviny je v České republice zhruba dvanáct měsíců, což je oproti členským státům Evropské unie doba poměrně krátká.

ČR vychází z předpokládaného souhlasu s posmrtným darováním orgánům, pokud daný člověk ještě během svého života nevyjádřil přání své orgány k transplantaci neposkytnout. V Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů je necelá tisícovka lidí.

Zdroj: Medical Tribune