Zdravotní sestro-pane!

"Někdy mám skepsi třeba z výplaty, jsem unavený, mám všeho dost, ale najednou to ze mě spadne, pookřeju a zase jdu s radostí k pacientům. Ona mě ta práce naplňuje. Fakt!"

Muž v rouše zdravotní sestry? Proč ne! Zdravotních bratrů v ČR přibývá. Jedny to těší, jiné děsí. Trend ovšem nikdo nezastaví. Větší problém než skousnout fakt, že nás na operaci připraví muž místo ženy, je jak tomu dobrému člověku říkat

"U nás v Olmiku (Olomouc - pozn. red.) máme na kožním zdravotního bratra. Je fajn a holky po něm šílejí," píší pánové na diskusních stránkách. A není to jediná reakce s douškou "závisti". Tito muži v bílém se stali populárními. Konečně funguje i přitažlivost opačného pohlaví.

"Při mém pobytu v nemocnici byli na oddělení dva zdravotní bratři. Byli populární, pacienti je měli raději než sestřičky. Navíc s nimi byla docela zábava, což beru v nemocnici jako přínos," dodává pisatelka embi.

Proč ne křestním?

"Nikdo mě neumí dodnes oslovit. Já říkám, že mě mají oslovovat sestro nebo Martine," přiznal v tisku zdravotník Martin Knobloch z Jindřichova Hradce. Dvaadvacetiletý "zdravotní bratr", jehož pacienti oslovují nejvíc pane Martine, se pro volbu profese inspiroval u své maminky - zdravotní sestry.

V době, kdy sám studoval zdravotní školu, byli v ročníku kluci dva, dnes je situace jiná. "Za posledních pět let se počet kluků zdravotníků zvýšil, už to není taková rarita," uvádí a dodává, že on však ve studiu ještě pokračuje na zdravotně sociální fakultě.

Že jsme službě mužů ve zdravotnictví odvykli, není ani tak vina pánského nezájmu. Víte, že třeba mužský řád milosrdných bratří byl řád špitálský a jeho členové nezřídka sami tvořili onen střední zdravotní personál?

Patřil jim nejstarší řádový špitál v Praze - Nemocnice Na Františku. Zmínění bratři skládají dodnes slib hospitality - péče o nemocné a po světě provozují na 400 center pro nemocné. Nejde jen o nemocnice, nýbrž také o komunity pro mentálně postižené, invalidy, přestárlé, lidi závislé na drogách Mimochodem, rovněž se oslovují křestními jmény (i když často řádovými).

Intimita kontra chlap

Časté povzdechnutí zvláště žen vystihuje jedna pod jménem Beruška: "Intimní partie ukážu raději sestřičce. Při gynekologické operaci mi nebylo příjemné, že mě připravoval muž." Tady záleží na každém.

"Některá žena chodí k muži alergologovi, zubaři i gynekologovi, tudíž nemá předsudky. Jí zpravidla nevadí ani zdravotní bratr. Ale chápu, že u gynekologických zásahů - více než u porodu - může být některé ženě přítomnost mužského v roli zdravotního personálu nepříjemná," zamýšlí se psycholožka Jana Nováková s dovětkem, že spíš půjde o starší ženy.

"Upřímně řečeno, někdy ostych vyřeší to, že zdravotník je fešák," směje se brněnská odbornice na lidskou duši. Dokazuje to další komentář na webu.

"Záleželo by na situaci, ale proč se nepodívat na nějakého pěkného chlapa, co? Když už tam člověk musí ležet, tak trocha zpestření neuškodí a někdy je tam chlap třeba!" dodává Hancka. Prostě záleží na člověku. Konečně, které dámě vadí v seriálu Ordinace v růžové zahradě Kryštof Dyk - zdravotní bratr v podání Jakuba Gottwalda?

Zdravotní bratr má páru!

Jsou místa, kde musí mít zdravotní sestra páru: když zvedá imobilní pacienty, když umývá ty méně hybné po operaci, když Těch příležitostí je řada. A pak je zdravotní bratr vítán. A nejen tady. "Nás je na oddělení deset, z toho tři ženské a zbytek chlapi," popsal už před pár lety tehdy zdravotní bratr, záchranář Pavel Sedlák, stav na Středisku rychlé záchranné služby v Ledči nad Sázavou. "Situace je však trochu specifická, protože se nejedná o klasickou péči o pacienta, ale o úzce specializovanou přednemocniční péči - je to fyzicky náročná práce, vyprošťování osob, přenášení a podobně," uvádí.

Od té doby se ledacos změnilo, ovšem fyzická námaha ve zdravotnictví zůstala. U ní je rozhodně chlapská síla vítána. Konečně i sestava záchranářů v Klatovech naznačuje, že zdravotní bratři jsou žádaní.

A to nejen u nás, nýbrž i ve světě! Toho třeba využívají Filipíny, jež patří k jedněm z největších "vývozců" středního zdravotního personálu. Důvod je prozaický: jde o rychlou propustku ze země chudoby.

Podle Světové zdravotnické organizace se filipínští zdravotní bratři (i sestry) uchytí nejčastěji v USA a Saúdské Arábii. V roce 2008 pracovalo ve světě na 300 000 bratrů a sester z Filipín.

Mužům vstup otevřen

O tom, že se zdravotní bratři dostávají na úroveň svých kolegyň sester, svědčí i další skutečnosti. Třeba ocenění Sestra roku 2007 dostal Radek Hudousek z Fakultní nemocnice v Plzni. Byl to první muž, jenž byl v této anketě za její dosavadní trvání přihlášen a oceněn. Tehdy se z úst poroty v trochu veselém tónu nesl komentář: "Svědčí to o tom, že i muž může být velice kvalitní sestrou!" Ale pánové s tímto glejtem se dostávají také do dalších sfér.

Jako příklad lze uvést Ladislava Langa, který ve zdravotnictví působí od roku 1990. O šest let později se stal zdravotním bratrem a působil na JIP, na hemodialýze a na záchrance. Mezitím se "prostudoval" několika obory a ke všemu dnes praktikuje v Opavě masáže shiatsu.

Neméně zajímavý a profesí zaujatý zdravotní bratr, kterého práce zavedla i do arabského světa, je Martin Růžička. Ten si z působení v tamních nemocnicích přivezl rovněž poněkud zvláštní, dost neevropské zážitky. Zdravotní bratr Ondřej Šedivka pro změnu vede v ČR kurzy první pomoci u malých dětí

Ale zpět k podstatě věci: muži se jako zdravotníci na pozicích sester rozhodně osvědčují. Takže problémem skutečně zůstává často jen jejich oslovení, někdy tradiční ostych žen a pak výše platu, který by je u tohoto postu udržel. Ale to už je jiná písnička

BRATŘI coby SESTRY

Černá ovce rodiny!
MIQUEL ANTONIO MUANA (41)

V Africe, ve vesnici, kde jeho rodina žila, byli rodiče jediní zdravotníci. "Tatínek byl praktický lékař a maminka porodní bába, to mě asi ovlivnilo. Třeba si pamatuju skleněné injekční stříkačky!" prozrazuje Miquel Antonio Muana, ošetřovatel z koronární jednotky pražské Nemocnice Na Homolce. Aspiruje na post zdravotního bratra (sestry), ale ještě nedokončil školu. "Asi jsem taková černá ovce rodiny. Třeba moje starší sestra je už dávno lékařka," rozesměje se čtyřicátník, který v práci vykonává de facto stejné úkony jako zdravotní sestry. "Někdy jsou lidi paf z toho, že místo sestry přijde muž - a ještě ke všemu cizinec tmavší pleti.

Na druhé straně to hned spustí vodopád otázek a je o čem mluvit. Vyptávají se ale oni mě," tvrdí optimistický zdravotník, který je na Homolce pátý rok. Za tu dobu ho nikdo z pacientů ani pacientek zle neodpálkoval ani od sebe neodehnal. Přestože je ve zdravotnické branži těchto mužů málo, sám Miquel boj a tahanice o sebe necítí. "Mně se na kardiologii líbí! Všechno kolem srdce je zajímavé, je to obor, který mě hodně zaujal," tvrdí s tím, že je pro něj nejdůležitější důvěra pacientů a nejvíc ho těší, když se z těžce nemocného člověka postupně klube zdravější. "Někdy se mě zmocní skepse třeba z výplaty, jsem unavený, mám všeho dost, ale najednou to ze mě spadne, pookřeju a zase jdu s radostí k pacientům. Ona mě ta práce naplňuje. Fakt!" podotýká Miquel Muana, který ve svém bílém plášti vypadá jako zahraniční ministr zdravotnictví.

Dětské asi ne...
Mgr. VLASTIMIL MRÁKAVA (30)

"Ředitelka základní školy, odkud jsem se hlásil na klasickou zdrávku, nevěřila, že jsem se tam dostal. Nevěřila, že chlap může být zdravotní sestrou. Ve třídě jsme pak byli tři kluci," říká takzvaný zdravotní bratr Mgr. Vlastimil Mrákava. Dnes pracuje na Anesteziologicko-resuscitační klinice 1. LF UK Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Už během studia prošel třicátník z Břeclavi různá pracoviště (LDN, ústav pro mentálně postižené, dětské oddělení, kojenecký ústav, internu, oddělení chirurgie, kožní ). "Věděl jsem, že chci do nemocnice. Mířil jsem k intenzivní či resuscitační péči," říká muž v modré nemocniční haleně, jehož pacienti oslovují neutrálně nebo si ho pletou s lékařem. "S oslovením je to zvláštní. Jsem vlastně sestra, tak když mi někdo sestro řekne, nic nenamítám, v podstatě jsem na to hrdý. Tady se pacienti víc uchylují k tomu, aby se oslovení vyhnuli," připouští zdravotník, který absolvoval vysokou školu v Olomouci a prošel i nemocnicemi v zahraničí.

Jeho přítelkyně známým neříká, že chodí se sestrou ani s bratrem, ale že partner pracuje ve zdravotnictví. "Že by pacient mou pomoc odmítal a žádal sestru ženu? U jedné mladé paní jsem to vycítil z chování a jedna to i řekla," vzpomíná Vlastimil Mrákava na stud pacientek. Pokud jde o zajištění hygieny pacientky, lze se dohodnout s kolegyněmi. "S většinou pacientek vtipkuju, povídám si, když to jejich stav dovolí." Může se bratr vyrovnat pečlivostí sestře, třeba v kvalitě stlaní postelí? "No, snažím se!" dodává se smíchem a přiznává, že asi jediné oddělení, na jaké by psychicky neměl, by bylo dětské. "V nemocnici jsem zažil úmrtí dětského pacienta - ne, to bych nemohl."

Sušický "brácha" č. 1

První známá sušická sestra byl bratr. Jednalo se o Matěje Šebestu, vyučeného mlynáře a válečného vysloužilce od Solferina. Tehdy se mu ale říkalo kronfótr. Zkomoleně z německého Krankenwärter (ošetřovatel nemocných). Šlo o nevýdělečné povolání: dostával jen malý plat a příplatek podle počtu ošetřovaných. Kronfótr Matěj Šebesta působil v nemocnici ve Volovské ulici.

"S oslovením je to zvláštní. Jsem vlastně sestra, tak když mi někdo sestro řekne, nic nenamítám. Tady se pacienti víc uchylují k tomu, aby se oslovení vyhnuli," říká Vlastimil Mrákava.

Bratr mezi trním

Zdravotní sestra je stále jedna z nejfeminizovanějších profesí - i když počet mužů vstupujících do ní roste. V roce 2000 bylo v USA z registrovaných sester 5,4 % mužů. Ten počet vzrostl za předchozí dvě dekády o 226 %. Roku 2007 bylo na celém světě mezi registrovanými sestrami 10,7 % mužů.

Květy, MICHAELA ŠMERGLOVÁ

Zdroj: Květy