Specialisté: pomůcky by měl předepsat ošetřující lékař

Běžné zdravotnické pomůcky dnes může předepsat jenom několik lékařských odborností. Pro předpis na sedačku do vany, WC sedátko nebo čtyřbodové chodítko musí imobilní pacient za specialistou, který ho mnohdy vůbec nezná. Náklady na tuto drahou techniku jdou přitom specialistům do limitu na léky. Letos jim vzniká velký problém. Kvůli celkovým úsporám kontrolují pojišťovny náklady mnohem přísněji.

Sdružení ambulantních specialistů proto navrhuje, aby prostředky zdravotnické techniky (PZT) nebyly započítávány do limitu na léky a jejich předpis byl v kompetenci ošetřujícího lékaře, včetně praktických lékařů. Rozbor na toto téma napsal pro Medical Tribune MUDr. Vladimír Medek, který je členem Rady Sdružení ambulantních specialistů ČR a předsedou Sdružení ambulantních ortopedů ČR.

Vývoj problému

Náklady na prostředky zdravotnické techniky se dříve nezapočítávaly do limitu na léky, PZT ambulantního specialisty byly hrazeny z jiných peněz. Schvalování revizním lékařem se týkalo většiny zdravotnické techniky, jako jsou vozíky, sedačky do vany, pojízdné klozety, postele, jejich doplňky a podobně. Před několika lety tento systém pojišťovny zrušily a také zdravotnická technika schvalovaná revizním lékařem byla dána do limitů předepisujícího ambulantního specialisty. Způsobilo to problém, ale vzhledem k tomu, že pojišťovny při uplatňování regulací na léky a PZT byly dosud relativně vstřícné, nebyl až tak zásadní.

Letos se situace výrazně mění. Vzhledem ke sníženému výběru pojistného a dalším okolnostem nastalým v rámci krize je třeba počítat s důsledným uplatňováním regulací ze strany pojišťoven, tedy s přísným hlídáním limitů u poskytovatelů. Rovněž podle úhradové vyhlášky je referenčním obdobím rok 2008 a nikoli rok předchozí jako dosud. Obojí nutně povede k tomu, že poskytovatel-ambulantní specialista bude muset více hlídat náklady na léky a PZT. Tím se problém předepisování PZT dostává do popředí.

Co vadí ambulantním specialistům

Prostředky zdravotnické techniky mohou předepisovat jen některé vyjmenované odbornosti (většinou ortopedie, neurologie, rehabilitace), a to i pro pacienty s diagnózami, které s těmito odbornostmi vůbec nesouvisejí. Například když potřebuje invalidní vozík onkologický pacient, musí ho předepsat ortoped nebo neurolog, onkolog jej předepsat nemůže. Ortopedi, rehabilitační lékaři a neurologové předepisují PZT i pacientům, jež nemají ve své péči, pro něž nejsou a často ani nemohou být ošetřujícím lékařem.

Tyto pacienty mnohdy ani nemohou vyšetřit (například pokud jsou imobilní) a musejí se spoléhat na často neúplnou dokumentaci nebo informace od praktického lékaře, z nemocnice nebo od příbuzných pacienta. Nemohou si tedy přímo ověřit, zda konkrétní PZT bude pro pacienta nejvhodnější a nejpotřebnější, přičemž jde často o zdravotnickou techniku za několik tisíc korun.

Pacienti i lékaři pod tlakem

Považuji za krajně nedůstojné, aby pacienti nebo jejich příbuzní hledali a přemlouvali ambulantního specialistu, aby napsal na svoje náklady zdravotnickou techniku v ceně několika tisíc korun. Specialisté se brání. Pacienta, jemuž mají předepsat PZT, často neznají, a ani nevědí, zda danou pomůcku opravdu potřebuje. Nechtějí čerpat limit na úkor ostatních pacientů. Příbuzní jsou častokrát oprávněně rozčarováni, naléhají na specialistu, aby pomůcku předepsal, a nevědí, jaký problém lékař musí řešit. Vznikají tak zbytečné konflikty.

Je pravda, že zdravotnické pomůcky v ceně nad 15 000 korun jdou mimo limit předepisujícího lékaře, ale naprostá většina předepisovaných PZT je v ceně pod 15 000 korun, jde tedy do limitu. Předpis zdravotnických pomůcek nemůže být u hospitalizovaných pacientů realizován v nemocnici, ale až po propuštění domů s tím, že předpis musí provést zase ambulantní specialista výše uvedených odborností dodatečně. Vzniká zde tak i prodleva v získání PZT.

Tzv. individuálně zhotovované PZT, u nichž není předem známa cena, za kterou budou vyrobeny, jdou také do limitů předepisujícího ambulantního specialisty, aniž by věděl, kolik mu odeberou peněz z limitu.

Co navrhujeme

Nejlepším řešením by byl návrat ke stavu, který dobře fungoval přes 10 let, tedy aby prostředky zdravotnické techniky schvalované revizním lékařem se nezapočítávaly do limitu nákladů na léky ambulantního specialisty. Toto řešení navrhuje také Česká společnost pro ortopedii a traumatologii pohybového aparátu. Pojišťovny se bojí nárůstu předpisů na PZT, ale je to věc odpovědnosti revizních lékařů, aby dokázali preskripci těchto zdravotnických pomůcek odpovědně regulovat.

Jiným, spíše dočasným řešením, by bylo snížení cenového stropu PZT, které se počítají do nákladů na léky a zdravotnických pomůcek z nynějších 15 000 Kč na 5 000 korun. Tím by se většina sporných PZT dostala mimo limit předepisujícího lékaře a problém by se zmírnil.

Zásadním řešením by bylo, aby předpis pomůcky mohl provést ošetřující lékař i jiné odbornosti než ortoped, neurolog nebo rehabilitační lékař, tedy i například praktický lékař pro svého pacienta. Ošetřující lékař a zvláště praktický lékař svého pacienta nejlépe zná (navíc praktický lékař má i návštěvní službu u svých nepohyblivých pacientů), ošetřující lékař může nejlépe posoudit skutečnou potřebu předpisu konkrétní pomůcky u svého pacienta. Rovněž by měla být možnost předpisu PZT u hospitalizovaných pacientů již v nemocnici.

Zdroj: Medical Tribune