Přeskočit na obsah

Sestry mají kvůli papírování méně času na pacienta

V následujícím rozhovoru se přednosta oddělení jedné velké pražské nemocnice svěřuje s každodenními problémy, které sestry na jeho pracovišti mají. Množství papírování, nedostatek zdravotnických asistentů, překvalifikovanost sester... Ačkoliv se nejedná o žádné skandální téma, lékař si nakonec zveřejnění článku rozmyslil. Proto neuvádíme jeho jméno, ani jakoukoliv spojitost s jeho nemocnicí.

Jak se projevuje nárůst techniky na pracovní náplni sester na vašem oddělení? V britských nemocnicích nástup monitorovacích přístrojů změnil rozložení sil na pracovištích. Pacienty stále více sledují elektronické přístroje, jejichž obsluhu zvládnou i zdravotničtí asistenti. Kvalifikované sestry tak na mnohých místech přicházejí o práci.

Sama existence přístrojů určitě sestru nevzdaluje. Jestliže před dvaceti lety seděly sestry u lůžka pacienta a vlastními smysly kontrolovaly rychlost dávkování adrenalinu u pacienta s hypotenzí, tak dneska to udělá dávkovač daleko přesněji než tenkrát a dokonce bez nutnosti toho, aby u pacienta celou dobu seděla sestra. Příchod techniky tedy rozhodně jako problém nevidím. To, co odvádí sestru od pacienta, jsou dokumentační a akreditační požadavky. Agenda spojená s vedením sesterské dokumentace je objemná a vyžaduje, aby ji sestry dělaly pečlivě. Žádná sestra přitom nemůže být na dvou místech - buď je u pacienta nebo u papírů.

Máte na mysli požadavky na vedení sesterské dokumentace?

Ano. Pokud dříve strávila sestra téměř všechen svůj čas s pacientem, nyní jí přibyla povinnost vést dokumentaci. Vedení dokumentace je časově velmi náročná činnost a já si troufám tvrdit, že jí sestra věnuje třetinu své pracovní doby. Jinými slovy, při stávajícím nezměněném počtu sester se zkrátila doba, kterou mohou sestry strávit s pacientem. Bez ohledu na to, jestli se jedná o sestry, které pracují na oddělení standardní péče, intenzivní péče nebo na oddělení ARO.

V této chvíli jsme oslněni požadavky akreditace,
která zvyšuje konkurenceschopnost pracoviště.
Nenajde se zatím nikdo, kdo by veřejně chtěl
požadavky akreditace odmítnout, ačkoliv některé
dílčí problémy mnozí kritizují.

Říkáte, že sestry nyní tráví u pacienta o třetinu méně času na úkor dokumentace. Pokud máte stále stejný počet sester, vyplývá z toho, že se nyní sestry věnují pacientům o třetinu méně než dříve…

 

Nevím, zda se to dá takhle přímo říci. Určitě je fakt, že by péče sester byla klidnější, pokud by se v personálních požadavcích dopředu počítalo s tím, že přibyla další práce. Většina našich sester jsou velmi pečlivé a jsou zvyklé se starat o své pacienty na maximum. Já i paní staniční cítíme, že dokumentace sestry odvádí od pacientů. Naštěstí nemáme takový nedostatek sester jako na jiných odděleních. Dnes dokonce půjčujeme sestry na jiná lůžková oddělení, která se potýkají s takovým nedostatkem sester, že jim kvůli tomu hrozí uzavření lůžkových oddělení. Přesto, že je u nás personální situace v tomto ohledu lepší, nikdy nemohli říci, že máme sester přebytek. Když se k práci sester ještě přidá tento administrativní požadavek, ke kterému se staví stejně zodpovědně jako k práci s pacienty, nelze obojí stihnout.

čtěte příště:

Co na námitky zdravotníků říká odborník na akreditaci?
Rozhovor MUDr. Davidem Marxem, ředitelem
Spojené akreditační komise čtěte v úterý.

Co by se tedy mělo konkrétně změnit?

Dnes běží paralelně spolu s lékařskou dokumentací také sesterská dokumentace. Ta  obsahuje podobné informace jako lékařská. Když lékař zapisuje bolest, sestra také zapisuje bolest, vyjadřuje ji dokonce na škále bolesti. Tento postup má fungovat jako kontrola. My však potom více kontrolujeme než pracujeme. Přijímáme model, který není vlastní této odborně-kulturní oblasti. Vychází spíše z anglosaského modelu ošetřovatelství, kde sestry vykonávají samostatnou činnost, pracují na základě úplně jiného konceptu ošetřovatelství. Náš systém je jiný. Práci, kterou v anglosaském světě vykonávají sestry, dělají u nás lékaři. Možná nás globalizace donutí tento model přijmout. Zatím však tato situace nenastala a my se potýkáme s touto podvojností.

Určitě nejste jediné oddělení nebo jediná nemocnice, která tento problém musí řešit. Kdo by měl tyto důležité postřehy z praxe vyslyšet?

V této chvíli jsme oslněni požadavky akreditace, která zvyšuje konkurenceschopnost pracoviště. Nenajde se zatím nikdo, kdo by veřejně chtěl požadavky akreditace odmítnout, ačkoliv některé dílčí problémy mnozí kritizují. Ve svém důsledku jsou všechny akreditační požadavky správné. Nikdo však nemluví o obtížích, které tento problém přináší, protože se obává, že bude obviněn z neschopnosti si provoz na oddělení lépe zorganizovat.

Takže by bylo potřeba, aby akreditační komise pozměnila své požadavky?

Podvojnost dokumentace je dána vyhláškou, kterou má na starosti ministerstvo zdravotnictví.

Tento problém je předmětem pozornosti všech sesterských organizací, toto není náš exkluzivní problém. Za lékaře říkám, že stále není vyjasněné, jaké by měly být normativy na personální zajištění pracovišť.

Vraťme se ještě k problému, kterým žije britské zdravotnictví. V tamních nemocnicích kvůli úsporným opatřením dochází k tomu, že jsou kvalifikované sestry nahrazovány  levnějšími pracovními silami, které nemají vzdělání. Zaznamenáváte něco podobného u nás?

Určitě se nestává, že by byla kvalifikovaná sestra nahrazována zdravotnickým asistentem. V každé směně musí být alespoň jedna plně kvalifikovaná sestra, která je zkušená a která má vše pod dozorem. Už tam ale nemusejí být dvě plně kvalifikované sestry, namísto nich stačí, aby tam byla jedna kvalifikovaná sestra a jeden zdravotnický asistent. To je přirozený vývoj.

Před dvaceti lety, kdy byl tíživý nedostatek sester, dělaly i velmi kvalifikované zdravotnické síly pomocnou práci, což trvá dodnes. Je tomu tak proto, že je stále v plném pracovním nasazení skupina lidí, která toto zažila. Staniční sestry byly nuceny dělat pomocné práce. Mezitím se doplnil stav středně zdravotnickými pracovníky s nižším vzděláním, kteří převážejí pacienty na vyšetření a podobně. To dříve dělala sestra, dnes už ne. V západních zemích jsou dlouhodobě mnohem více zvyklí sledovat bedlivě finanční stratifikaci a nepřipustit, aby  kvalifikovaní zdravotníci dělali nekvalifikovanou práci. Je obecně známo, že sestry v západních zemích dělají mnohem samostatnější práci. Například v Británii či ve Skandinávii  provádějí endoskopii sestry. Existují studie, které dokládají, že tyto činnosti, který v ostatních zemích jsou  považovány za ryze lékařský výkon, lze svěřit bez rizika sestrám s vynikajícím výsledkem.

O takto samostatné práci si ale české sestry mohou nechat zatím jen zdát. U nás se i dnes stále běžně stává, že sestra s bakalářským či magisterským titulem musí provádět činnosti, které má v popisu práce zdravotnický asistent. Jak to cítí vaše sestry? Stěžují si vám, že jsou překvalifikovány? Že studovaly nadarmo?

To určitě ne. Naopak je ještě pobízíme aby studovaly dál, aby získaly další specializace. Spíše je problém v tom, že máme nedostatek ošetřujícího personálu. Tyto kvalifikované sestry pak musí dělat tuto práci za ně. Mají na starosti práci odbornou, administrativní - vedení dokumentace a ještě práci za ošetřovatele, kteří nám scházejí.

Takže se dá říci, že máte více kvalifikovaných sester než byste vůbec potřebovali?

Všichni pociťujeme potřebu dalšího vzdělávání, i sestry. Široká nabídka a atraktivita dalšího vzdělávání je velká. Otázka je, jestli pracoviště využije tři takto vzdělané sestry. I my se setkáváme s tím, že máme více vzdělaných sester než potřebujeme. Inteligenční potenciál sester je vyšší než jsme schopni využít.

Co budete dělat? Budete svým sestrám vyšší vzdělání rozmlouvat?

To zcela určitě ne. My jim můžeme nabízet vyšší angažmá. Ale nezměníme požadavky, které jsou kladeny na výkon středního zdravotnického personálu. Můžeme jim poradit, aby své vzdělání porovnali s nabídkou práce na trhu.

Vy byste svým sestrám, kterých máte málo, radil, aby se porozhlédli po jiné práci?

To by určitě nikoho nenapadlo, takhle problém určitě nestojí. Uvedu vám příklad, který vše snad dostatečně vysvětlí. Ukrajinka, která ve své zemi pracovala jako lékařka, u nás nastoupí na místo ošetřovatelky. Máme s ní zacházet jako s lékařkou nebo jako s ošetřovatelkou? Vznešená odpověď na tuto otázku je, že když mám na oddělení takto vzdělaného člověka, tak jeho schopností co nejvíce využiji. A já se ptám, kdo pacientovi ustele, vymění prádlo a umyje nehybné?

A lékařů nedostatek nemáte?

I lékařů máme nedostatek.

A nemůže jejich nedostatek částečně suplovat takto vzdělaná sestra? Nemůže provádět třeba právě tu endoskopii, kterou v západních zemích dělají sestry?

Myslím, že na podobné změny nejsme v této chvíli připraveni. Na druhou stranu, v celé řadě našich činností vykonávají naše sestry daleko kvalifikovanější, odbornější  práci než dříve. Týká se to všech specializací. Například v oblasti péče o pacientky s karcinomem prsu působí sestry, které samy pacientky vedou a dělají to skvěle. V rámci koloproktologie máme edukační a tréninkové centrum pro stomiky, kde pracuje skupinka sester, které jsou dostatečně vzdělány na to, aby se o tento typ pacientů dokázaly samy postarat a dokážou rozpoznat, kdy je už nezbytné přivolat lékaře. Jinak je to samostatná práce, mají lékaře jen za zády.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz

Sdílejte článek

Doporučené