Přenos nádorového onemocnění z matky na plod
Poprvé byl prokázán přenos nádoru z matky na plod už v roce 1866. Od té doby zaznamenali lékaři jen několik desítek podobných případů. Proto vzbudil velkou pozornost nedávno popsaný případ osmadvacetileté Japonky, která v roce 2007 porodila dceru. Šestatřicet dní po porodu byla matka hospitalizována s těžko kontrolovatelným krvácením z vaginy.
Ženě byla diagnostikována leukémie a pacientka onemocnění záhy podlehla. Dítě se vyvíjelo zcela normálně až do věku jedenácti měsíců, kdy se mu na tváři objevil velký tumor. Po vyšetření vzorků nádorové tkáně se ukázalo, že nejde o sarkom, ale o leukemický nádor. Japonští onkologové se spojili s britským expertem Melem Greavesem z Institute of Cancer Research v Sutton Surrey a ten provedl detailní genetické analýzy nádorových buněk dcery a její matky. Ukázalo se, že nádorové buňky jsou geneticky totožné a do organismu dcery se dostaly z těla matky.
Opačný směr přenosu, z plodu na matku, vyloučil fakt, že nádorové buňky neobsahovaly žádnou dědičnou informaci otce. Buňky nesly zcela specifickou variantu fúzované sekvence BCR‑ABL1. Genetická vyšetření také objasnila otázku, jak se mohly nádorové buňky ubránit ataku imunitního systému plodu.
Ukázalo se, že nádorové buňky matky i dcery postrádají poměrnou dlouhou sekvenci chromosomu 6, a chybějí jim proto alely HLA. Absence těchto alel zřejmě napomohla k tomu, aby imunitní systém dítěte nádorové buňky toleroval. „Nádor uspěl, protože byl imunologicky neviditelný,“ komentoval Mel Greaves studii zveřejněnou v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Zdroj: MedicalTribune