Co přinesl 14. kongres ESOT v Paříži
Kongres nabídl kromě dobře připravených sdělení typu state of the art a plenárních zasedání i poměrně mnoho kvalitních sdělení v paralelních sekcích. Již v zahajovací den, jímž byla neděle, bylo možno se zaregistrovat a navštívit postgraduální kursy, z nichž jsem si vybrala téma základního výzkumu. Zajímavá byla sdělení Stefana Tulliuse o roli mikroRNA v regulaci exprese genů a popis metody laserové mikrodisekce pro separaci tkání, buněk až na úroveň subcelulárních organel. Ve středu ráno na ně navázaly přednášky zabývající se úlohou vrozené imunity v transplantologii.
Zajímavá byla sdělení zabývající se strategií léčby humorálních rejekcí a pokrývající tři oblasti: odstranění protilátek, interferenci s mechanickým postižením a inhibici B‑lymfocytů. Zde je zajímavý časový faktor – jelikož protilátky mají poločas 21 dní, odstraní se léčbou fakticky za dobu několika měsíců, zatímco efekt plazmaferézy je rychlejší.
Principiálně však kromě léčby zavedené na našem pracovišti není dostupný další nový postup, údaje o protilátce proti C5 části komplementu – eculizumabu – nejsou v léčbě přesvědčivé. V paralelní sekci později zazněla jedna přednáška o použití preparátu bortezomibu v léčbě humorální rejekce bez použití plazmaferéz. Bortezomib indukuje apoptózu v dělících se buňkách, tedy v T‑ a B‑lymfocytech a dendritických buňkách. Bylo léčeno 19 pacientů ve čtyřech dávkách po 72 hodinách à 1,3 mg/m2. Prováděla se monitorace titru DSA, který po léčbě klesl v 55 % případů. Výsledky však nebyly příliš povzbudivé, 12měsíční přežití štěpů bylo zaznamenáno u 67 % pacientů. Byla diskutována a potvrzena existence humorální rejekce C4d negativní. Profesorka Reinkeová se v jedné ze svých několika přednášek zabývala imunosupresivním režimem u imunologicky rizikového pacienta, kde je důraz kladen na zničení paměťových T‑lymfocytů.
Prezentovala protokol léčby, kdy se plazmaferézami + aCD3 + TNFα + imunosupresivní trojkombinací dosáhlo dobrých výsledků, v 15 procentech byl zaznamenán odložený nástup funkce štěpu a rejekce včetně hraničních změn se vyskytly ve 30 procentech. Dále referovala i o užívání protokolu s protilátkou aCD52, s níž má naše pracoviště klinickou zkušenost, což prof. Reinkeová jmenovitě a pochvalně zmínila.
Ostatně výsledkům klinických studií s novějšími protokoly imunosuprese, například s kostimulační blokádou pomocí látky belataceptu, se na kongresu věnovala velká pozornost. Konkrétně u protokolu s belataceptem, který předpokládá nitrožilní podání preparátu v měsíčních intervalech na ambulanci transplantačního centra, se nově ukazuje nevhodnost jeho použití u pacientů bez anamnestických EBV protilátek (zvýšený výskyt PTLD u těchto pacientů do 18 měsíců od transplantace).
Výhodou je lepší „kardiovaskulární“ profil oproti klasickému kalcineurinovému schématu. Připomínám, že při použití tohoto protokolu více než 80 % pacientů v 6. měsíci po transplantaci ledviny již neužívá kortikoidy.
V nabitém programu se ještě našla skulina pro novou iniciativu WLIT (Women Leaders in Transplantation) – Ženy ve vedoucích pozicích v transplantologii. V život ji uvedla skupina kolem Kathryn Woodové a v Paříži proběhla první schůzka s cílem seznámit tyto lékařky navzájem a podpořit mladší kolegyně zkušenostmi ostatních.
Souhrnně řečeno, mnoho poznatků z tohoto kongresu lze okamžitě využít v naší denní praxi, na otázky čekající na zodpovězení bylo možno vyslechnout alespoň názory z jiných pracovišť či názory specialistů v transplantologii.
Zdroj: Medical Tribune