Jak u nás plní paliativní péče svou roli a ví se o ní?

Nemám, co si sama neseženu

Jsem přesvědčena, že základní paliativní péče po dobu stabilizovaného onemocnění by měla být poskytována doma, tedy tam, kde se nemocný cítí nejlépe. Tým praktika, všeobecné sestry a home care je nezastupitelný. Informace o specializované paliativní péči vhodné pro terminální stadium a období umírání a službách v tomto oboru mám kusé – co si seženu sama nebo mí pacienti, většinou přes internet. Pacienti a rodiny se domnívají, že čekací doby jsou dlouhé a ceny vysoké. Hospicové služby a služby agentur home care většinou musím nabízet opakovaně – nemocní ani rodina si nechtějí přiznat závažnost onemocnění, a dokud si nepřiznají nevyléčitelné onemocnění v terminální fázi, zdá se jim nabídka odborné paliativní pomoci zbytečná. Příbuzní často odmítají odbornou pomoc také proto, že nechtějí ztratit tvář a „opustit“ své blízké, často až vyčerpání příbuzného‑pečovatele vede ke hledání odborníků. Větší zájem mají rodiny o respitní pobyty, což je nakonec také dobré řešení – nemocný si na hospicové a paliativní prostředí postupně zvyká.

MUDr. Zuzana Miškovská,
praktická lékařka, Průhonice

Dopřejme pacientům umřít doma

Informace o kamenných hospicích stejně jako o ambulancích léčby bolesti jsou dostupné. Konzultační služby, jež poskytují, by často bylo vhodné využít jak pro nás lékaře v terénu, tak pro pacienty samé. Jako člen výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP a současně jako předseda revizní komise České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP jsem se v poslední době zúčastnil jednání na ministerstvu zdravotnictví o vzniku plnohodnotných ambulancí paliativní péče, možno‑li tak přímo říci mobilních hospiců. Pokud se podaří překonat různá spíše mezioborová úskalí a partikulární zájmy a tento projekt se plnohodnotně zavede do terénu, pak bude o pacienty, kteří potřebují symptomatickou a paliativní péči, komplexně postaráno.

Praktik a následně jeho pacient budou mít možnost konzultovat stav a jeho změny. Současně nebude‑li mít lékař patřičnou odbornost (musíme si uvědomit, že paliativní a symptomatickou léčbu nepotřebují jen onkologičtí pacienti), síly, znalosti a možnosti (včetně časových), jak pacientovi pomoci, pak nastoupí ambulance paliativní péče s domácí hospicovou péčí a o pacienta bude postaráno v jeho prostředí. Samozřejmě i s pomocí rodiny. Myslím si, že možnost zůstat doma pacienti vítají, dopřejme jim ji.

MUDr. Bohumil Skála, Ph.D.,
praktický lékař, Lanškroun

Hospicovou péči jsem zatím nenabízel

Tuto anketu velmi oceňuji. Jako praktický lékař vnímám nutnost dostatku informací o hospicové péči. Z širšího pohledu oceňuji iniciativu nakladatelství Solen, které začalo vydávat odborný časopis věnující se problematice paliativní péče. Sám jsem dosud ve své praxi nemusel nabízet hospicovou péči. Většinou jsem byl svědkem aktivní péče rodiny, v menším počtu případů mým pacientům velmi kvalitně pomohli na lůžkách následné péče v Městské nemocnici Slavičín, v některých situacích také v Nemocnici milosrdných bratří ve Vizovicích a v LDN v Uherském Brodě. Z ankety mám současně radost i jako autor monografie Lékařská etika.

MUDr. Mgr. Josef Kořenek, CSc.,
praktický lékař, Újezd u Valašských Klobouk

Venkovská praxe umí zacházet s umírajícím pacientem

Akceptace smrti jako součásti závěrečné fáze života je v podmínkách venkovské praxe celkem častá, rodiny nechtějí nechávat umírat své blízké v nějaké instituci. Otázkou je, zda se o těžce nemocné a umírající umějí postarat a zda na to mají čas.

Daří se to za pomoci sester domácí péče a pečovatelek při použití moderních analgetik, která má lékař k dispozici. Využití pracovišť poskytujících paliativní péči je v našich podmínkách minimální, těžko tedy hodnotit vzájemnou spolupráci. Reakce na nabídku hospicových služeb je velmi individuální, obecně však zejména staří lidé chtějí umírat doma.

MUDr. Toman Horáček,
praktický lékař, Komárov

Umírání v nemocnicích je problematické

Myslím si, že o pracovištích, která poskytují paliativní péči, vím stále málo. Hlavní informace získávám z médií, něco málo z vystoupení na odborných konferencích. V našem regionu nabídka hospicových slu‑

Dokončení na str. A3

žeb dle mých informací není. Tuto službu tedy nemám možnost svým pacientům nabídnout a myslím, že je to škoda. Stále je řada pacientů, jimž rodina, sociální podmínky, eventuálně tíha onemocnění neumožní důstojné umírání v domácím prostředí. Dle zkušeností rodinných příslušníků pacientů je umírání v nemocnicích často problematické. Chybí prostor, čas a vyškolení odborníci, kteří by poradili z psychologického, ale i spirituálního hlediska, jak se vyrovnat se smrtí, a to nejen nemocným, ale i rodině, která perspektivou ztráty blízkých rovněž trpí.

MUDr. Lenka Bilková,
praktická lékařka, Hnojník

O mé informování se postaral IPVZ

Myslím si, že o pracovištích poskytujících paliativní péči mám dostatečné informace, které jsem získal na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v kursech paliativní medicíny. Pokud potřebuji více informací a přesnější, mohu si je najít na webových stránkách www.hospice.cz. Dosud jsem s uvedenými pracovišti příliš nespolupracoval, ale pokud mi to příbuzní některých nemocných sdělili, byli s péčí v hospicích velmi spokojeni.

Dosud jsem žádného pacienta do hospice osobně neodesílal, a nežádal ani o spolupráci mobilní hospic, proto nemohu posoudit využitelnost těchto zařízení pro mé pacienty. Tím chci říci, že využitelná jsou pro mě zařízení, která na potřeby terénu přijmout pacienta reagují rychle, a ne až za několik týdnů.

Nemocní musejí být na hospitalizaci v hospici psychicky připraveni. Pacient v terminálním stadiu onemocnění nemůže být přeložen z akutního lůžka přímo do hospice, protože se většinou ještě nevyrovnal s diagnózou smrtelného onemocnění a blízkého konce života. Většina nemocných ještě stále umírá doma v kruhu svých blízkých. Pouze nemocní, o něž se příbuzní či známí nemohou nebo nechtějí starat, zůstávají v nemocničním zařízení. Potom volí péči v LDN, sociálních zařízeních, hospicích nebo se dožadují hospitalizace na akutních lůžkách.

Myslím si, že hospicových lůžek je stále málo. Protože paliativní péče poskytovaná v hospicích je velmi kvalitní, bude zájem o tuto péči stále stoupat.

MUDr. Petr Herle,
praktický lékař, Praha

V Ostravě se umírá důstojně

Jedno z mých prvních setkání s paliativní péčí, jež ve mně zanechalo hluboký dojem, se odehrálo na školení školitelů všeobecného lékařství v Praze, kde přednášela MUDr. Marie Svatošová z prvního kamenného hospice v Červeném Kostelci. Byla jsem nadšena z její reference o péči o pacienty v terminálním stadiu nemoci, ale také o péči poskytované jejich blízkým. V Moravskoslezském kraji, kde působím, v té době takové zařízení nebylo.

První setkání s hospicovou léčbou mám spojeno se vznikem mobilního hospice Ondráček, s nímž mám velice dobré zkušenosti. Pomohl už mnoha lidem odejít z tohoto světa v domácím prostředí, bez bolesti, mezi příbuznými, kteří se díky jeho pomoci s touto skutečností lépe vyrovnali.

Před dvěma roky byl otevřen v Ostravě‑Zábřehu kamenný hospic, který doplnil péči o pacienty na konci života, jejichž péče se nedala zvládnout v domácím prostředí. Z mého pohledu se jedná o nejlepší komplexní péči pro těžce nemocné pacienty.

Pro pacienty v terminálním stadiu nemoci využívám jak mobilní, tak kamenný hospic. Oni i jejich příbuzní jsou s péčí, kterou oba poskytují, velmi spokojeni a oběma zařízením patří uznání a poděkování za profesionální přístup, ochotu a obětavost.

MUDr. Marie Manoušková,
praktická lékařka, Ostrava

Slovo hospic není vnímáno kladně

Problematiku paliativní péče vidím jako velký problém jak v celospolečenském měřítku, tak i bezprostředně ve svém okolí. Myslím si, že u pacientů s nádorovými onemocněními v terminálním stadiu se bohužel nedostatečně indikují opiáty, a pokud ano, potom jsou poddávkovávány z důvodů ne zcela jasných. Nejspíše proto, že jejich preskripce je spojena s větší administrativou – recept s modrým pruhem, nutnost uchování jedné kopie k případné kontrole, v ordinacích nutno dodržovat zvláštní režim pro používání opiátů etc.

Co se týče hospiců, nemyslím si, že je pacienti, ale hlavně jejich příbuzní vnímají jen kladně, i když odborná veřejnost o jejich významu a důležitosti nepochybuje. Mnohdy jen při vyslovení doporučení umístit pacienta do některého z nich je můj návrh vnímán rodinou jako one‑way ticket. Proto se mi zatím jeví jako lepší spolupráce s agenturami domácí péče.

MUDr. Miloš Ponížil,
praktický lékař, Hrušovany nad Jevišovkou

Zdroj: Medical Tribune