Auskultační měření krevního tlaku bez rtuti?

Přijatá směrnice zakazující prodej rtuťových zařízení na trhu Evropské unie je součástí širší evropské strategie, která se týká rtuti. Cílem je nejen zákaz vývozu tohoto vysoce toxického kovu z EU po roce 2011 (v současné době se v členských státech EU vyrobí a použije asi 1 000 tun rtuti ročně, což je cca třetina její celkové světové produkce), ale především absolutní zákaz jeho používání při výrobě měřicích přístrojů po roce 2020.

Zatímco regulací elektrických měřicích zařízení obsahujících rtuť se již stávající evropská legislativa zabývala, neelektrické a neelektronické měřicí a kontrolní přístroje s obsahem rtuti zůstávaly až dosud mimo jakoukoli jednotnou právní úpravu.

Schválená směrnice o zákazu prodeje neelektrických rtuťových měřicích zařízení se vztahuje na lékařské teploměry určené k profesionálnímu i soukromému využití a rovněž na „jiná měřicí zařízení určená k prodeji široké veřejnosti – například barometry, tonometry nebo jiné než lékařské teploměry“. Reguluje však pouze nové výrobky – to znamená, že existující přístroje mohou být zatím i nadále používány, udržovány, prodávány a nakupovány „z druhé ruky“.

Jsou nertuťové tonometry přesné?

Rtuťové tonometry obsahují v porovnání s ostatními lékařskými přístroji poměrně vysoké množství toxického kovu – 80 až 100 g na jeden přístroj. Kvůli svému masivnímu rozšíření proto představují spolu s lékařskými teploměry jeden z nejvýznamnějších zdrojů rtuti ve zdravotnictví.

V současnosti jsou na trhu vedle lékařských tonometrů rtuťových i přístroje aneroidní a digitální – automatické nebo poloautomatické. O jejich vhodnosti pro klinické použití se však dlouho vedly spory. Už proto, že rtuťové tonometry byly dlouho považovány za zlatý standard a používaly se ke kontrole přesnosti měření automatických zařízení.

V této souvislosti je jistě důležitá informace ze Švédska, které již roku 1992 zakázalo výrobu a roku 1998 i prodej a dovoz rtuťových tonometrů, lékařských teploměrů a některých dalších medicínských přístrojů obsahujících rtuť. Švédská státní inspekce pro chemické látky (KEMI) proto provedla rozsáhlou studii zaměřenou na kvalitu bezrtuťových zařízení na měření

tlaku. Závěr vyzněl v jejich prospěch – podle KEMI jsou spolehlivá při klinické diagnóze i monitoringu (KEMI – Swedish Chemical Inspectorate, 2005b, Mercury-free blood pressure measurement equipment – Experiences in the Swedish healthcare). Nejžádanější a také nejspolehlivější jsou přístroje, které se od klasického rtuťového tonometru na první pohled vlastně ani moc neliší – místo rtuťového sloupce je LCD displej a Korotkovovy ozvy poslouchá lékař fonendoskopem.

Protože aneroidní i digitální přístroje na měření krevního tlaku dodává na trh více výrobců, vydávají odborné společnosti, například British Hypertension Society, protokoly, podle

nichž lze ověřit, zda je daný alternativní tonometr vhodný pro klinickou praxi.

Zdravotnictví a kontaminace rtutí

* Klasický lékařský teploměr obsahuje asi jeden gram rtuti. Toto množství stačí, aby kontaminovalo jezero o ploše až 80 000 čtverečních metrů do té míry, že ryby, které v něm žijí, nebudou vhodné ke konzumaci. Klasický tonometr přitom obsahuje rtuti až stonásobně více.

* Na celkovém úniku odpadních vod s obsahem rtuti se nemocnice podílejí zhruba ze čtyř až pěti procent.

* Ve zdravotnickém odpadu je až 50násobně více rtuti než v běžném komunálním

odpadu. Množství rtuti, které emitují nemocniční spalovny, převyšuje emise rtuti ze spaloven komunálního odpadu až šedesátinásobně.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2008, strana KAM8

Zdroj: